Je půl sedmé ráno a do střediska v pražských Jinonicích přichází ošetřovatelka Hanka. Její příchod ve vytápěných vnitřních kotcích netrpělivě očekává 12 psů. Chlupáče rozdělené do menších skupin čeká venčení na takzvané venčicí louce, poté je ošetřovatelka ještě odvede do oploceného lesíka, aby se mohli pořádně vyběhat. Kolem osmé hodiny do velkého areálu vcházejí cvičitelky. „Ty pak pracují se psem, který je vyvenčený, ráno se proběhl, ale ještě není unavený,“ líčí každodenní rutinu Lenka Kreidlová, vedoucí SONS, Střediska výcviku vodicích psů.

Doba trvání výcviku, jehož cílem je připravit psa, který bude pomáhat zrakově postiženému člověku v jeho každodenním životě, je závislá na věku zvířete. „Pejsci, kteří k nám nastoupili nedávno, se ještě nedokážou soustředit dlouho, jejich výcvik trvá od 30 do 60 minut. Zkušení psi ale zvládnou i několikahodinový trénink a jsou vystavováni složitějším situacím v městském prostředí,“ vysvětluje Kreidlová.

SONS ale není jedinou organizací, která se věnuje náročnému výcviku vodicích psů. Je jí i organizace cvičící vodicí, asistenční a detekční psy nesoucí název Pes pro tebe. Její zakladatelkou je Jitka Krejcárková. Ta sama trpí těžkou zrakovou vadou diagnostikovanou jako světloplachost s poruchou barvocitu, tedy praktickou nevidomostí. „Zdravý člověk si nedokáže představit, jakým přínosem je vodicí pes pro nevidomého. Takřka nikdo neví, čím vším může takto vycvičený pes handicapovanému člověku pomoci,“ říká Krejcárková, která letos oslaví 20 let od doby, kdy vycvičila svého prvního psa. Pes pro tebe je menší organizací, která sází na individuální přístup. Chlupáči jsou umístěni v bytě u cvičitelů, kteří se vždy starají maximálně o dva aspiranty na vodicí a asistenční parťáky pro potřebné. Ročně jich tato organizace vycvičí šest až osm.

Příklady dovedností

Pes v předvýchově

Musí zvládat základní poslušnost, cviky jako sedni, lehni, vstaň, odložení, netahat na vodítku, nereagovat na ostatní psy. Učí se chodit v rušném prostředí a cestovat dopravními prostředky.

Pes pro vozíčkáře

Umí chodit vedle invalidního vozíku, otvírat a zavírat dveře, šuplíky a skříňky, podržet dveře opřením o ně, podávat upadnuté předměty člověku do klína, rozsvítit, zhasnout, přivolat výtah, přinést zvonící telefon, rozlišovat předměty, které chce majitel podat, podle názvu.

Vodicí pes

Musí zvládnout 34 povelů. Zahájit chůzi na povel vpřed, ovládá strany, rozlišuje vlevo a vpravo, umí najít tramvajovou zastávku, místo k sezení, rozlišuje pevné schody, eskalátory, označuje zastavením jak začátek, tak konec schodů, stejně jako veškeré nerovnosti na zemi. Pokud vidí překážku, upozorní zastavením. Pohyblivé překážky v podobě lidí, cyklistů, kočárků, bruslařů obchází. Také dokáže upozornit na překážku ve výši očí člověka, pod kterou by se pes bez problémů vešel.

Detekční pes pro diabetiky

Cvičí se na principu pachových prací. Pokud nastane vzestup či pokles cukru nad nebo pod určitou hladinu, pes na to reaguje, což znamená, že si sedne k člověku a položí na něj packu, strká do něj čumákem, v noci probudí rodiče malého diabetika zmáčknutím vypínače zvonku.

Psi s prvky canisterapie

Na canisterapii je připravována většina asistenčních psů. Pes se učí například polohování, kdy si člověk lehne a pejsek se speciálně napolohuje. Tak svému majiteli prohřeje svaly a on je pak díky tomu více pohyblivý.

„Na výcvik vodicího psa jsou dobří labradoři. Mají nejen přátelskou povahu a lehce si zvyknou na nového pána, ale také sázíme na to, že jsou hodně žraví. Je lehké je motivovat,“ říká Lenka Kreidlová, vedoucí SONS, Střediska výcviku vodicích psů.

Chybí povahově vyrovnaní psi

Štěňátka jsou kupována z chovatelských stanic podle toho, pro koho jsou pořizována. „Necvičíme takzvaně na sklad, ale máme zájemce, kteří čekají na pejska i dva roky. Pes se totiž musí slučovat s povahou klienta. Konkrétnímu člověku je připraven doslova na míru. Představte si situaci, kdy by za vámi přišel aktivní člověk a vy jste zrovna neměli aktivního psa. Nebo někdo autoritativní a vy budete mít jen jemnější psí povahy,“ vysvětluje Krejcárková. Každý pes se totiž pro každého klienta nehodí. „Jako je rozdíl v klientech, tak je rozdíl ve psech. Jiného psa potřebuje starší paní, odlišného mladá studentka nebo sportovec, který každý den nachodí deset kilometrů. Někdo chce psa rychlého, jiný pomalejšího, někdo si žádá fenu, další chce psa. Také se musí vzít v úvahu, že někteří naši klienti mají zbytky zraku, mají světlocit, a tak chtějí světlého psa, protože toho ještě vidí. Někdo chce určitou rasu či velikost. Je rozdíl mezi psem pro ženu, která má 150 centimetrů, a pánem skoro se dvěma metry. Pes by měl i svojí konstitucí odpovídat klientovi,“ vysvětluje Kreidlová.

„Už když kupujeme štěňata, snažíme se je vybírat s ohledem na různou povahu klientů,“ vypráví dál Krejcárková, která zároveň přiznává, že je velmi obtížné poznat budoucí chování čtyřnohého pomocníka. „Jsme schopni poznat, když je pes příliš dominantní nebo extrémně submisivní, ale stejně nedokážeme odhadnout, zda nedojde k nějaké změně chování u psa v době jeho dospívání. Největší problém je ten, že je všeobecně hrozně málo povahově vyrovnaných zvířat. Pokud to porovnám se situací před deseti lety, došlo k výraznému zhoršení, nebojím se dokonce říci, že nyní je to úplná katastrofa. Vliv na to mají chovy populárních plemen, u kterých není prioritou povaha, ale vzhled,“ vysvětluje Krejcárková důvod, proč dávají přednost osvědčeným chovatelským stanicím.

Psa pojmenovává organizace − ta mu buď ponechá jméno, které má zanesené v rodokmenu od chovatele, nebo mu dá takové, jímž se dá zvíře dobře oslovovat. Dbá i na to, aby v rámci jednoho vrhu neměli pejsci podobná jména, aby při výcviku nedocházelo ke komplikacím.

Loučení po roce

Velkou roli ve výcviku hraje takzvaná předvýchova. Do ní jdou štěňata starší dvou měsíců. Putují do rodin, které se dobrovolně přihlásily k péči o psy po dobu, než si je v jejich přibližně jednom roce převezmou profesionální cvičitelé. „V 90 procentech to jsou absolutní laici. Máme mnoho zájemců o předvýchovu, ale jen malé procento z nich je schopno pejska zodpovědně připravit,“ říká Krejcárková. Předvychovatelé jsou proto pečlivě vybíráni. Vyplňují dotazníky, vedou se s nimi rozhovory a musí se účastnit výcviků ještě před tím, než dostanou psa do péče, aby měli představu, co všechno to obnáší.

Péči hradí jednotlivé organizace. „Dáváme jim granule, zajišťujeme veterinární péči a každý měsíc od nás dostanou příspěvek tisíc korun, například na to, aby mohli koupit pelíšek či nové pantofle, které jim hravé štěně rozkouše,“ usmívá se Kreidlová. Jednou měsíčně se předvychovatelé také účastní pravidelných setkání a organizace díky tomu mají pod kontrolou nejen zdravotní stav, ale získávají i představu o tom, kdo se jak o psa stará a jaké s ním dělá ve výcviku pokroky. Cvičitel poradí, jak psa motivovat a co změnit.

Úkolem předvýchovy je psa socializovat, naučit ho základním hygienickým návykům a osvojit mu základní povely − ke mně, k noze, sedni, lehni, zůstaň. Pes musí umět chodit na vodítku, cestovat dopravními prostředky, nevšímat si jiných psů a naučit se být doma sám. Přibližně v jednom roce nastává loučení a odchod od dočasné rodiny. Čtyřnohý kamarád má důležité poslání, a tak nastupuje do několikaměsíčního profesionálního výcviku. Předvychovatelé jdou do spolupráce od samého začátku s tím, že je péče pouze krátkodobá a tento okamžik jednou nastane. Všichni k psům samozřejmě přilnou, ale za celou dobu se ani jedné z oslovených organizací nestalo, že by někdo dělal problémy a odmítl psa předat. „V předvýchovách máme 12 až 15 štěňat, z nich minimálně 60 procent vyřadíme, někdy i daleko víc, a to ze zdravotního nebo povahového důvodu,“ říká Krejcárková. „Nyní budeme předávat psa autistické holčičce. Na vodicího se nehodil, ale má velmi pozitivní vztah k lidem, a tak pro ni bude ideálním společníkem. Pokud ale vyhodnotíme, že se pes nehodí ani na vodicího, ani na asistenčního, je vyřazen a nabídnut rodině, která se o něj starala v rámci předvýchovy,“ říká Kreidlová. Pes takzvaně na ocet nezůstane − zhruba 90 procent předvychovatelů při jeho předávání rovnou říká, že kdyby se z nějakého důvodu vyřazoval, rádi si ho vezmou.

Proč hasiči pustili houkačku?

Výcvik asistenčního psa u cvičitele trvá kolem osmi měsíců a je zakončen zkouškou. Pokud pes zkoušku splní, předává se klientovi. Některá plemena zvládnou výcvik rychle, jiná potřebují více času, dá se ale říci, že vycvičit lze jakéhokoliv psa.

Už tak náročný výcvik ale v posledním roce zkomplikovala pandemie. „Loni na jaře jsme si říkali, že je to otázka pár měsíců a pak vše docvičíme. Na podzim ale přišlo další omezení, takže už máme vrh štěňat, která skoro celý život prožila v koronavirových omezeních, a v zásadě si myslím, že jim to bude chybět,“ je přesvědčena Kreidlová. Přesto se i nyní snaží vyhledávat místa, kde je ještě dost lidí, aby si pes na ruch zvykl. „Jedna ze základních dovedností vodicího psa je, že se nenechá rozptýlit. Nereaguje na lidi, ostatní psy, hluk. Lehce se nám nyní sice nacvičuje v prázdném nákupním středisku, ale my to potřebujeme nacvičit v provozu,“ vysvětluje Kreidlová. „Běžně cvičitelky chodily psy trénovat na pražské Václavské náměstí v době toho největšího shonu, třeba před Vánocemi, nebo chodily do parfumerií, tedy všude tam, kde je hodně vjemů a lidí. Teď jsou mnohé obchody zavřené a obchodní centra i Václavské náměstí jsou poloprázdné. Pes se tam prochází a je to pro něj lehké. Úplně se otočilo známé rčení: těžko na cvičišti, lehko na bojišti, nyní je to zcela naopak,“ vysvětluje Kreidlová. O to více času musí nyní cvičitelky trávit na poštách a nádražích. „Nebo chodíme poblíž mostů, po nichž jezdí vlaky. Dokonce nám jednou v nedaleké hasičské stanici pustili blikačky a houkačky. A ti psi se ani nehnuli,“ říká pyšně o svých čtyřnohých svěřencích Kreidlová.

Cena vodicího psa je přibližně 290 tisíc korun, u asistenčního psa se v závislosti na obtížnosti výcviku pohybuje kolem 270 tisíc korun. Vyšší bývá u detekčních psů pro diabetiky, u nichž se při výcviku používají pachové konzervy, které se připravují ve sterilním prostředí.
Cena vodicího psa je přibližně 290 tisíc korun, u asistenčního psa se v závislosti na obtížnosti výcviku pohybuje kolem 270 tisíc korun. Vyšší bývá u detekčních psů pro diabetiky, u nichž se při výcviku používají pachové konzervy, které se připravují ve sterilním prostředí.
Foto: Shutterstock

Každý z takto cvičených psů je asistenční, jen má vždy nějakou specializaci. „Například asistenční vodicí pes, asistenční pes pro vozíčkáře, asistenční detekční pes nebo asistenční pes pro autisty,“ vyjmenovává Krejcárková. Velmi specifická je příprava detekčních psů pro diabetiky. „Pejsek se cvičí na principu pachových prací, aby reagoval na výkyvy hladiny cukru nad nebo pod určitou úroveň. Kromě jednoho dospělého klienta máme samé děti diabetiky.

Pokud u dítěte klesne nebo stoupne hladina cukru, pejsek dokáže v noci probudit rodiče vypínačem. Dosud to bylo tak, že rodiče museli být v průběhu noci několikrát vzhůru, aby dítěti hladinu cukru v krvi přeměřili. Nebo mělo dítě na sobě čidlo. Pes však umí reagovat rychleji, než výkyv zaznamená přístroj,“ přibližuje úlohu psa Krejcárková.

Pandemie zkomplikovala také přístup k penězům. „Sice se nám nyní ozývá více lidí se zájmem o předvýchovu, ale výrazně hůře se hledají sponzoři. Mívali jsme dny otevřených dveří, účastnili jsme se kulturních akcí, dělali přednášky ve firmách, měli jsme být partnerem Pražského maratonu, ale kvůli pandemii se nyní nemáme jak dostat blíž k veřejnosti, což souvisí s dary, které nám pomáhají výcvik financovat,“ stýská si Kreidlová.

Život se zvířaty 4/2021

Stáhněte si přílohu v PDF

Výcvik potřebuje i budoucí majitel

Už v okamžiku, kdy má organizace vybraného psa, jde ho ukázat klientovi. „Většinou je to ale až ve chvíli, kdy pejsek projde potřebnými zdravotními testy. Nechceme totiž, aby se do něj klient zamiloval a pak nastal nějaký problém, proč by pro něj tento pes nemohl být vycvičen,“ vysvětluje postup Krejcárková. Klient se může s budoucím členem domácnosti vídat už během výcviku, takže v okamžiku, kdy se pes předává, se dvojice dobře zná.

„Předávání probíhá po dobu sedmi až čtrnácti dnů. V průběhu secvičování dvojice má klient možnost osvojit si povelovou techniku a od cvičitele, který pobývá v místě jeho bydliště, také získá potřebné informace. Během celého předávacího procesu si dvojice procvičuje všechny dovednosti a pes se učí pravidelné trasy. Klient také dostane CD, na kterém je povelová technika a popis, jak má který cvik vypadat. Cvičitel odjíždí až ve chvíli, kdy se dvojice pohybuje bezpečně a nový majitel psa plně ovládá,“ popisuje způsob a průběh předávání čtyřnohého pomocníka klientovi Krejcárková.

Text vyšel v magazínu Život se zvířaty v HN dne 1. dubna 2021