České vlády jádro nikdy zcela neodmítaly, jen ho v dřívějších letech odsouvaly na „později“. Protože se však nechaly přesvědčit, že bez jádra bude v ČR ve druhé polovině třicátých let nedostatek domácí elektřiny, s tím, jak se tento čas více přibližuje, se začaly problému více věnovat. Mají se o co opírat, protože ve Státní energetické koncepci bylo jádro jako zdroj pro výrobu elektřiny vždy zakotveno. V současné době je silným argumentem také odklon od uhlí. Skeptici ovšem trvají na tom, že se to nestihne. Natož kdyby uhlí skončilo dřív, než v roce 2038.

Vláda v posledních dvou letech přijala řadu důležitých usnesení k jádru, například loni v červenci schválila model financování nových jaderných zdrojů v ČR prostřednictvím poskytnutí návratné finanční výpomoci. Takže otázka, zda jaderný blok stavět či nikoli, dokonce i to, jaký blok stavět a kde, se zdá být zodpovězena předem. Dosud se však celý proces zadrhával na dalších otázkách, jako je „Kdo ho postaví? Budeme výběr zájemců nějak omezovat? Kolik to bude stát a kdy to bude hotové? Kdo výstavbu zaplatí a kdo na to doplatí, pokud to nemá být natvrdo zákazník?“ A úplně poslední otázkou je, zda s tím bude souhlasit Brusel.

Názory politiků ovšem nejsou zcela konzistentní, také se hodně mění v čase. Například názor na to, kdy vypsat tendr na výstavbu a kdo by v něm neměl případně být. Nebo že by se s dalšími rozhodnutími mohlo třeba počkat až po letošních parlamentních volbách. Nebo změna názoru na financování – to, že by vše zaplatil stát, na stole určitě dřív nebylo. „Není na co čekat. Jádro v Česku chceme a potřebujeme,“ vyzývá politiky Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR ve shodě s názorem tripartity.

Současnou snahu o urychlení tendru však pokládá za uspěchanou předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. V rozhovoru v časopise Respekt říká, že vláda je podle ní nyní pod nebezpečným tlakem a že příprava tendru se ubírá špatným směrem. „Profesionálně je to pro mě velké trauma a hluboce mě to mrzí. Ale v současné situaci musím říct, že bych považovala za nejlepší rozhodnutí celý projekt odložit a znovu vše promyslet.“

V Poslanecké sněmovně se ovšem nyní projednává jeden z klíčových zákonů se vztahem ke stavbě nového jaderného bloku. Zákon o přechodu k nízkouhlíkové energetice a podporovaných zdrojích energie má tomuto projektu garantovat výkupní ceny elektřiny, tedy i rentabilitu. Veřejná podpora ČEZ přitom musí odpovídat pravidlům EU. Opoziční strany nejsou proti stavbě bloku jako takové, jde jim právě o konkrétní podmínky. Jak napsal energetický konzultant sdružení Calla Edvard Sequens, ČEZ si chystá spolu s vládou podmínky „all inclusive“ a neponese žádná rizika.

Vládní koalice je samozřejmě schopna se svými pomocníky schválit jakýkoli zákon, je však otázka, zda to bude chtít takto násilně udělat i u výstavby v Dukovanech. Přece jen je tu možnost, že po letošních parlamentních volbách může rozhodovat zase někdo jiný. A zrovna jaderný blok, jehož výstavba se potáhne několik volebních období, by neměl být záležitostí, kterou každé čtyři roky někdo zase zásadně změní či dokonce zruší. 

Text nevyjadřuje názor redakce