„Konečně bydlíme tak, že máme všechno po ruce. Ráno dceru dovedu do školky a pak sednu na tramvaj, do práce to mám dvě stanice. Syn už chodí do školy sám, je to za rohem. Manžel jezdí na kole, po cyklostezce je v kanceláři za 10 minut. Nakupujeme cestou domů. A sportujeme u nás v parku.“

Tak asi vypadá sen o bydlení řady pražských rodin. Realita? Hodiny strávené v MHD, v autech jízdou do práce, do školy, za koníčky, na nákupy. Žádný společenský život, protože „tam u nás doma“ prostě večer nic není. - Proč to všechno? Praha je totiž mezi metropolemi doslova vesnicí. Podle studie „Hustota a ekonomika měst“ má průměrnou hustotu jen 24 obyvatel na hektar; přitom ve Vídni či v Mnichově je to cca dvojnásobek. Mezi nejhustěji zastavěné pražské lokality patří Vinohrady či Dejvice. Ty patří k nejoblíbenějším rezidenčním čtvrtím. Proč? Právě proto, že splňují výše uvedený sen. Vize pražského Institutu plánování a rozvoje, že Praha se má stát městem krátkých vzdáleností, je jednoznačně správná – a nyní se rozvíjející výstavba na původních brownfieldech v širším centru je jedním z kroků dobrým směrem. Příležitosti k novému rezidenčnímu developmentu ale stále ještě jsou i v již etablovaných čtvrtích, jako je Břevnov, nebo Smíchov, kde stavíme Rezidenci Neklanka.

Mezi hustotou zástavby a ekonomickou výkonností města je úzká souvztažnost. Dle citované studie je zlomovou hranicí 100 obyvatel na hektar. Od ní je hustota města ekonomicky efektivní, např. pro provoz a údržbu veřejných prostranství. Ale i pro to, aby do lokality přišli noví podnikatelé, jimž už stojí za to zde otevřít nové obchody, služby, restaurace, přijít s nabídkou volnočasových aktivit. V takových lokalitách se zvýší konkurenceschopnost, lidé budou mít větší výběr. Pojmy „občanská vybavenost“ a „infrastruktura“ pak dojdou svého opravdového naplnění. To se ale může podařit jen jako výsledek dlouhodobého a otevřeného dialogu mezi developerem, občanem a městem, kdy každá strana naslouchá těm ostatním. Jen to samozřejmě musí dávat ekonomicky smysl: i developer je podnikatelský subjekt jako každý jiný. Ani sebekvalitnější dialog však aktuálně nepřekoná limity současného stavebního zákona. Že se musí zjednodušit projektová dokumentace k povolování staveb a stavební zákon rekodifikovat, je nasnadě.

Bydlet tam, kde mám vše na dosah, je navíc projevem ekologicky odpovědného životního stylu. Cestou, jak udělat z „vesnice Praha“ opravdové město – ke spokojenosti těch, kdo v něm žijí.

Petr Beneš,
ředitel Geosan Development

Text nevyjadřuje názor redakce